Rok 2016 načala parta třinácti českých kajterů od bažantů až po šampiony příznačně: několik hodin po úderu Silvestrovské půlnoci jsme se plni tréninkových novoročních předsevzetí začali v několika vozech a etapách přesouvat na daleký Sever. Cíl Norsko – Hardangervidda. V rámci balení jsme zodpověděli dlouze teoreticky propíranou otázku „kolik kajterů s příslušenstvím se vejde do Volkswagenu Sharan?“ (6 lidí, 22 draků, 4 páry lyží, 2 snowboardy, 1 monolyže a jídlo na 10 dní!) a v naději, že nám neupadne ani jedna z plně naložených rakví, jsme vyrazili směr Rujána. Do trajektu v Sassnitz jsme sice málem naskakovali přes padací most stylem MacGyver, ale zato jsme vymysleli novou disciplínu, mořský motokiting, kterou naštěstí nebylo třeba otestovat. Ze Švédska už to frčelo jako po másle (řádně zmrzlém másle), u Osla jsme odbočili vlevo a za krásných 24 hodin nás přivítalo domovské prostředí chaloupky Bjorkly v městečku Geilo (čti norsky Jejlo!).

LAF_Zeekai_01-1800

Tato oáza v srdci kajterského ráje je spravována českými krajany – kteří ovšem nabízejí norský komfort, mimo jiné v podobě obřího džberu s horkou vodou, do kterého se lze po celodenním ježdění parádně naložit a zkejsnout v něm až do jara (empiricky bylo ověřeno, že se do kádě o průměru cca 2,5m pohodlně vejde 6 kajterů, kteří jsou v ní schopni při teplotě vody 39°C a hustotě kajtera 985kg/m3 zevlovat cca dvě hodiny).

Přestože jsme se do našeho domečku denně rádi vraceli, důležitější cíl výletu ležel pochopitelně jinde – o několik kilometrů a pár set metrů nadmořské výšky dál, na náhorní plošině uprostřed národního parku Hardangervidda (1100 – 1400 m.n.m.). V terénu vhodném jak pro nováčky, kteří mají z draků ještě vítr, tak pro matadory, jež mohou během několika vteřin plavně zmizet za horizontem proskakujíce vesele atmosférickými jevy neznámého původu (kajtující odborníci na optické úkazy v atmosféře se shodli, že nejčastěji se jednalo o tzv. malé halo. Snowkitová oblast nabízí jak nekonečná hladká jezera, tak mírné kopečky a údolí vybízející k delším výletům. V dobře zmapované oblasti kolem horské magistrály je umístěno několik meteostanic a webkamer zajišťujících aktuální informace o síle větru a sněhových podmínkách.

DSC_6695-1800 DSC_6671-1800

Pro první, testovací den, jsme si vybrali jezero Ørteren (Ur-tur-un), jeden z nejpopulárnějších kajtovacích spotů v celém Norsku, kolem kterého se jezdí světové závody i závod Ragnarok. Příjemných -20 a rychlý povrch všechny účastníky soustředění řádně namlsal a i kajteří školka už se nemohla dočkat, až přestane dělat osmičky cvičným drakem a nazuje lyže.

To se jí splnilo hned další den na nejvzdálenějším bodu celé oblasti, kiting spotu Dyranut, kde nás však taky zastihlo nejchladnější počasí. Teplotu -24 (pocitově při rychlosti 6m/s ovšem dle tabulek -36) sice vyvážilo nádherné azuro, ale kdo se nevyčural před startem, ten točil ledovou tříšť, a kdo si neusmrkl, ten vozil celý den rampouch, o námraze ve vousech ani nemluvě…

Přesto jsme se na Dyranut za stejných podmínek vrátili i následující den – a protože se nováčci začali pomalu osamostatňovat, přišel si i lektor Lafoun na své v podobě testování nových strojů značky Aeros.

COMPI_04

Čtvrtý den byl vyhlášen dnem odpočinkovým (ano, byli jsme v kádi!), neb s větrem to bylo na draka a omrzliny už vyžadovaly ambulantní léčbu (kajtující odborníci na poranění, která vznikají jako reakce organismu na vystavení nevhodným životním podmínkám, doporučili léčbu tuzemákem – devět z deseti kajterů potvrdilo, že je omrzlé končetiny jakožto i zbytek světa přestaly bolet).

DSC_6680-1800 COMPI_05

Následující dva kajtovací dny jsme opět strávili na Dyranutu, neb zvyk je železná košile a foukalo tam naprosto ideálně. Až tak, že se jeden z účastníků zájezdu nechal doslova unést a následně otestoval výdrž svého ramene i norského zdravotnictví (rameno vs. zdravotnictví 1:1). Kajtovací parta tak přišla o jediného monolyžaře ve svém středu, protože nikdo jiný nebyl ochoten tuto královskou disciplínu zastupovat (zájemci nechť se hlásí na monoski-shop. Pro úplnost: úraz se nestal na monolyži a nemá s monolyžováním nic dočinění! Naopak věříme, že monolyže by našemu hrdinovi ve svízelné situaci jistě zachránila rameno.

AEROS_Alti7qm_Norsko-1800

Poslední den, tedy den odjezdu, jsme se vrátili na náš první spot, jezero Ørteren, a dokončili tak epický cyklus skvělého kajtování v těch nejlepších podmínkách. I když nás tam tentokrát zastihla vánice, kajtovalo se dobře a závěr to byl vskutku poetický. Nezbylo nám než nakoupit tuny kaviáru a račích ocásků jako poděkování trpělivým rodinným příslušníkům a vydat se na cestu domů. Všem blízkým tímto vzkazujeme, že byly moc dobré. A že jsme vám fakt chtěli nechat. Nebo dát aspoň ochutnat. Tak třeba příště…

TEXT: Kačka (v Norsku poprvé na kajtu)

 bjorkly_hot top_03

Dodatek Lafoun (instruktor a průvodce): Tento týden nám vyšel velmi dobře. Větru nebylo ani málo ani hodně, místo sněžení jsme vychytali takřka každodenní sluníčko a ze sedmi možných dnů snowkitování jsme jezdili dnů šest! Všichni účastníci měli znatelný progres ve svých dovednostech a byla radost sledovat jejich každodenní zlepšující se tendenci ve snowkitingu. Zuzífek se naučila první skůčky, Martina se perfektně rozjezdila a na konci soustředka byla již plně samostatným kajterem, Dan si vyzkoušel a zřejmě i oblíbil „race“ draky, protože stávající mu přišli už nudní a Ondřej šplhal s Chimérou kopcema jako zkušený vysokohorský kajter (až na to rameno, že). No a Katka, ta se za týden dostala z mateřské školky na druhý stupeň snowkitové základky a je vidět, že už ví s drakem co a jak, vrací se bezpečně na místo startu a umí jezdit na všechny kurzy / směry.

Děkuji všem zúčastněným za příjemný týden a brzo na nějaké snowkite akci naviděnou !

Všichni účastníci: Martina, Katka, Zuzífek, Pavluna, Dan, Ondřej, Tománek, Jenki, Píno,  Radek, Zdeněk, Jindřich, Lafoun

Fotogalerie z Norska na našem FB: zde.

NORSKO s KITEFORCE: http://www.kite-school.cz/norsko-hardangervidda/

DSC_6665-1800